Neuroplasticita mozku aneb cesty, které je možné změnit
Téma schopnosti učit se, měnit se a zdokonalovat, mě vždy zajímalo. Říkala jsem si, zda je vůbec možné odnaučit se staré vzorce, které jsou roky zakořeněné a zde je vůbec možné vyjít na novou cestu. Ano, je to možné. Náš mozek totiž není jen struktura, do které se něco zapíše a už to nejde nikdy změnit. Je to komplexní živý organismus, zdaleka neprozkoumaný, který se neustále učí, přizpůsobuje okolním podmínkám, skenuje prostředí a proměňuje se. Tato schopnost se nazývá neuroplasticita – schopnost mozku vytvářet nová spojení a měnit své nastavení podle prožitých zkušeností, myšlenek, pocitů a emocí.
Představme si náš mozek jako krajinu plnou cest, v některých případech už i vyrytých dálnic, pěšinek a volné trávy. Některé cestičky jsou úzké a nově vyšlapané, jiné jsou široké, hodně hluboké a vyježděné. Nejvíce se tato krajina formuje v dětství, kdy je to krajina čistá, jen plná trávy. Právě v dětství tedy vznikají první základní vzorce toho, jak vnímáme sami sebe, druhé lidi i svět kolem nás. Učíme se, co je bezpečí, jak reagovat na lásku, odmítnutí, úspěch nebo strach.
Do dospělosti již máme jasně danou mapu našich cest. Každá naše zkušenost, každá myšlenka, která se nám nutkavě vrací nebo každá emoce po sobě zanechává nevratnou stopu. Čím častěji po určité cestě chodíme, tím je pevnější a snáze po ní naše mysl znovu zamíří. A to je právě to úskalí. Znovu a znovu se ocitáme raději ve vyjeté cestě, než abychom vyšlapali novou trávu, starou cestu zaházeli kamením a začali se prodírat kopřivami.
Některé cesty nám samozřejmě pomáhají růst a rozvíjet se. V těchto cestách jsme spokojení a vedou nás k vysněnému cíli. Jiné však vznikly jako ochrana před bolestí, náročnými zkušenostmi nebo traumaty. Někdy jsou tyto rýhy opravdu hluboké. Mozek se však přirozeně drží toho, co zná. I když nám některé vzorce již neslouží, mohou se stále vracet, protože známá cesta je pro mozek bezpečnější než cesta neznámá.
Právě proto bývá změna tak náročná.
Změna nové cesty začíná vždy vystoupením z komfortní zóny. Často zde přichází období nejistoty, pochybností nebo pocitu, že se věci na chvíli spíše výrazně zhoršily než abychom cítili úlevu. Je to proto, že stará cesta už nám nefunguje, ale nová ještě není dostatečně vyšlapaná. Toto mezidobí se musí překonat, protože po něm bude zákonitě následovat růst. V této fázi potřebujeme velkou trpělivost, odvahu a hlavně vytrvalost.
Perfektní zprávou je, že mozek tuto schopnost změny má. Bez ohledu na věk můžeme vytvářet nové nervové dráhy, nové návyky a nové způsoby prožívání. I hluboké rýhy se mohou postupně oslabit, dokážeme přepsat staré vzorce a vytvořit si lepší život.
To samozřejmě neznamená, že minulost zmizí nebo že lze trauma jednoduše vymazat. Některé zkušenosti se stanou součástí našeho příběhu, ale už nemusí určovat naši budoucnost. Duševní trauma často není vidět, ale přesto je skutečné. Kdyby se stejná rána odehrála na fyzické úrovni, pravděpodobně bychom viděli jizvu. U psychických zranění bývá tato jizva ukrytá uvnitř.
Jak nám může při budování nových cest pomoci astrologie? Můžeme díky ní lépe porozumět vlastním cyklům a najít období, kdy jsme připraveni začít něco nového. Může nám pomoci zvolit vhodný okamžik pro zahájení změny, ale také období, která podporují vytrvalost a schopnost pokračovat i tehdy, když výsledky ještě nejsou vidět a my jsme netrpěliví. Dobře podpořený Merkur může přinášet otevřenost novým věcem, učení a změně myšlení. Saturnská energie pomáhá zase budovat řád, strukturu a disciplínu potřebnou k tomu, aby nová cesta skutečně vznikla, a také abychom na ní vytrvali. Každá změna ale potřebuje také radost, chuť a nadšení. Dobře aspektovaná Venuše nebo Jupiter mohou přinášet optimismus, energii, důvěru a radost z objevování nového. Vše je hlavně o správném načasování, připravenosti, energii, vytrvalosti a radosti z cesty samotné.
Největší poselství neuroplasticity našeho mozku tedy zní: „I když jsme dlouho chodili po staré cestě, vždy existuje možnost vytvořit cestu novou. Stačí se rozhodnout, udělat první krok do míst, kde ještě žádná cesta neexistuje, vytrvat a věřit v proces změny.“
